" LETEM MÝM SVĚTEM "

 

Mám toho tolik, že nevím co nejdříve, zda uvést přečtené knihy, ale ty jsem četla v době, kdy mělo sluníčko dovolenou a tak je uvedu samostatně. Konečně nastal den sluníčkový, to jistě na Šiškobarometru, který jsem objevila při jedné naší návštěvě v Komorní Lhotce "ZŮSTALA ŠIŠKA SUCHÁ"- což značí "PĚKNĚ"

Bylo tomu konečně v neděli 27. 12. a my vyrazili ven chytat vitamín D. Chvilku jsme se dohadovali zda na Těrlickou přehradu, či Žermanickou, vyzbrojeni dvěma pytli do koše se zabalenými podsedáky. Jó, lavičky studí a nám již nekoluje horká krev jako za mlada. Kdo si myslel, že jsme chtěli vyrazit na očistu přilehlých travnatých ploch, tak ne to ne, my se šli slunit. Vyzbrojeni podsedáky, které manžel odmítl dát do batohu, ale vzal igelitku, do níž jsem strčila sáček se suchým chlebem pro oslíky Karla a Julču v domění, že vyhraje přehrada Žermanická. Kdepak, manžel zamířil na Těrlickou do areálu vodního lyžování, kde bylo pár rybářů a z vody se vynořili dva potápěči ve skafandrech. Sluníčko svítilo, ale dul vítr, lavičky byly mokré a my namísto posezení na lavičce upalovali vyhledat aspoň trochu bezvětří. S igelitkou a suchým chlebem, který trůnil v tenké igelitce v průhledném sáčku hned na vršku budil podezření, které zřejmě posílilo prohlášení směrem k mému muži, dívej se pod nohy ať nezakopneš a nevysypeš ten suchý chleba. Tady u těch karavanů bude bezvětří, kdyby se tak dalo ještě někde sednout, bylo by to fajn, zrovna nás míjel postarší manželský pár, zůstali stát a pozorovali nás. Jo, máš dobrý nápad zahlaholi manžel a mrkl na mě, dáme si svačinku, ten chleba není až tak suchý. Už jsem to nevydržela a začala se smát, kdyby jsi se viděl s tou igelitkou, vypadáš jak bezdomovec a s tím suchým chlebem pro Karla a Julču navrch to nemá chybu. Já ti říkala, že máme jít na Žermandu. Pojď k autu a jede se směr Žermanice. Dobře jsme udělali...

Seděli jsme v závětří a slunili se ...

Dnes byl opět krásný den a my zase vyrazili ven.Vždy volíme místa, kde je předpoklad, minimum lidí.

Dnes to byl Sochařský park v Těrlicku - Hradišti ...

Nové sochy z posledního sympozia ještě nejsou uvedeny na tabuli. Byl krásný pohled na Těšínské Beskydy ...

Teploměr ukazoval více stupňů než v neděli, ale na velké sezení to nebylo. Prošli jsme se kolem soch, pokochali pohledem do okolí, pár fotek. Tato socha znázorňuje "DÝM"

Ještě jeden snímek a hurá domů do tepla, sluníčko sice svítí, ale moc nehřeje.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" PO ROCE, BUDOU OPĚT VÁNOCE"

 

Po roce, budou opět vánoce ...

Nejásáme, jsme v klidu, posedíme u Adventního věnce, již jsme zapálili čtvrtou svíčku ...

Tak nějak nám něco chybí, nebo spíše je v našem okolí něco na víc. To je to pravé ořechové " Něco na víc." To " NĚCO" nám nyní překáží, loni touto dobou v našem jinak bezstarostném životě, který se nám zdál občas možná krapet složitý, když budu přehánět, tak neúnosný to bylo jiné " klidné" přesto občas uspěchané, ale pohodové. Občas jsme měli na spěch, to abychom stihli včas zajít na výstavu, na koncert, taky na kafíčko s přáteli, počkali do setmění a zašli si na náměstí k vánočnímu stromu. Byla to pohodička, letos jsem na náměstí zašla dvakrát a to ryze z důvodu zhotovení a následně vyzvednutí brýlí v optiku. Jinak bych ani neviděla stát opuštěné boudy pro trhovce a nakonec již zmíněný ozdobený jehličnan.

Vánoční trhy nepostrádám, spíš ten klid, pohodu, těšení se na koncert, na setkání. Co mě docela chybí je loňská možnost postát si ve frontě na dárky ve formě vstupenek na Novoročního koncert. Jé, jak já bych letos ráda stála, ani bych nenaříkala, že to snad neustojím. Ustála jsem a doufám, že nebudu muset letos ani v nadcházejícím roce 2021 stát jinou frontu, vztahující se na to "NĚCO" co nás všechny trápí a zužuje! Stojíc na náměstí u sloupu "Ježíškové pošty" pomyslela jsem si, že by nebylo na škodu přát si, aby to "NĚCO" vymizelo do pryč, ale je to nereálné, takto to nejde, nejsme v pohádce. Tudíž to vše zůstává na nás na lidech a tak krom hesla " ZDRAVÍ ZDAR, COVIDU ZMAR" přidám to co jsem učila děti v MŠ  a zrovna tak i své děti:                                                                                     " TO JSOU RUCE, TO JSOU DLANĚ, MÝDLO S VODOU PATŘÍ NA NĚ"

Všem vám přeji následující dny prožité ve zdraví a pohodě ať už jsou všední, či sváteční. Včera v podvečer jsme se vydali na malou procházku a zjistili jsme, že máme kousek od domu tento nádherný strom. Stojí v zahradě rodinného domu a tak jsem neodolala a vyfotila jej.

Ozdobené měli okolí celého domu ...

Pro vás, kdo jste dočetli až sem nabízím ke kávě, či čaji naše předvánoční "Vánočko ovály", jsou výborné mandlovo rozinkové, těsto je od paní Jitky - kynuté univerzální, cestu na její blog najdete zde u mě v oblíbených. Já tam jen přidala rozinky máčené v rumu, sekané mandle a většího panáčka rumu.

Mějte se pohodově

" SVÍTÍME"

Advent je tu, hlásala zpráva  zaslaná dcerou s přidáním fotografie jejího Adventního věnce s přáním pohodového prožití doby předvánoční. Možná to mě přimělo vytvořit ten náš. Venku bylo nevlídně a zrovna tak tomu bylo i v pátek, kdy jsme měli v plánu cestou z kontroly u onkologa zastavit se v lese a přinést si domů pár větviček jehličnanu na výzdobu.

Nakonec jsem vše stihla, jen jak vyhraje sluníčko nad mraky určitě na procházku do lesa vyrazíme. Stačí větvička popadaná na zemi a nebo kousek tisu, to by nadělalo stejnou parádu.

Přestal mě svítit svícen, malou žárovku nebylo možné sehnat, ale i s tím si manžel poradil a než jsem stačila vyleštit starý tác od tety, který pravidelně několik roků plní službu Adventního věnce, rozzářil se i svícen. Zpříjemňuje nám tak vždy dobu stolování.

Vánoční hvězdy mám letos dvě, jednu od snachy a druhou od manžela. Syn nám při akci výměna mezi dveřmi podal tašku s tímto obsahem a popřál pohodový předvánoční čas.

Pohodovou chvilku s vínečkem jsme si užili při zpětném sledováním vánočního koncertu  André Rieu právě v tuto první neděli. Byl úžasný a vínečko výborné. Splín, který mě doprovázel skoro celý minulý týden se rozplynul, vyšetření na onkologii dopadlo dobře, jen je potřeba ještě absolvovat to běžné doplňkové. Kdo to zná, nebo absolvuje, tak ví, že obava  stále přetrvává, té se již nikdy nezbavíte. Do toho všeho ještě starosti stran zdraví o děti, ne nadarmo se říká : " Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti." Vždy si vzpomenu na naši babi, která mě říkávala, jo holka, vzpomeneš si a je to tu, babi, vzpomínám. 

 Ale dost naříkání, radost mě udělala ozva ze spolku Počteníčka, jedná se o spolek seniorů, kteří chodí za dětmi, či seniory do nemocnic, DS, MŠ a čtou jim, nyní kdy nebyla možnost návštěv, zapojil se do akce " Mezičasy"- hodinová vnoučata, která vyzvala k napsání dopisů pro Domov seniorů - konkrétně pro již 17 domovů. Dopisy - kresby posílají i MŠ, my dospělí píšeme a mailem přepošleme na adresu Počteníčka. Dopis není kokrétní osobě, ale všem, kteří se přiklání danému námětu, mimo jiné téma, napsala jsem něco na způsob pozvání na procházku do přírody, kterou si můžeme splnit prohlížením fotografií, nebo vzpomínkami na tu naši poslední v době necovidové. Tento dopis jsem doplnila fotografií z jedné podzimní procházky lesem a na závěr dala hádanku. I tak se dá odehnat doléhající splín, udělat radost druhým a vlastně i svým způsobem sobě. Nyní, kdy je tak trochu rozvolnění, máme z Mezičasy i Počteníčkem malou dovolenou, tím nechci přivolávat opětovné odloučení. Mysleme pozitivně a držme se hesla, kterým už delší dobu ukončuji konverzaci: " ZDRAVÍ ZDAR, COVIDU ZMAR!" Obrátím list a dám tu ještě pár fotografií s vánoční tématikou, na dveřích máme staronový věnec.

Je vlastnoručně zhotovený z papírových ruliček, stejně jako loni a předloni a pár roků nazad, dle stáří vnuků už dobrých dvacet let zavěšuji tyto pytlíky a vnuci v nich vždy našli něco na zub při návštěvě u nás. Občas i uhlí, to když byli "trochu" neposední.

Čím skončit dnešní oznámení, že taky "svítíme?" Co tak pozváním do přírody, kdy ještě vyhrávalo sluníčko nad mraky?
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

" NA DRUHÉ STRANĚ "

 

Poslední dny mě nebylo do psaní, ale nic netrvá věčně, každý z nás se vyrovnává s děním kolem podle svého a my , pokud nám okolnosti a hlavně počasí dovolí, se nejraději odreagujeme v přírodě. U vody a kolem vody je klid a nejinak tomu bylo i v den jednoho našeho výletu k Žermanické přehradě na konci letošního října. 

 Na hrázi bylo lidí jak na Karlově mostě, ale my jsme popojeli kousek dál k Motorestu Mostar a krom pár rybářů, opuštěné lavičky a podivných lodí, nelodí plujících po vodě tam byl klid.                                                           

Dnes byl opět krásný slunečný den a můj dávný plán podívat se blíže k dřevěnici, kterou léta obdivujeme z dálky hráze byl naplněn.

Vydali jsme se pro nás neobvyklou cestou, minuli pekárnu, kde pečou vynikající Žermanický chléb, malý obchod s potravinami, kapličku, nebo malý kostelík? Auto zaparkovali opodál a vydali se k dřevěnici, jaké to bylo překvapení, když jsme narazili na tento ukazatel ☺. Co myslíte, že mě běželo hlavou, jasná zpráva, vyfotím se a pošlu rodině a přátelům pozdrav z výletu ☺

Většina ví, že si ráda pospím a dálky mě až tak v dnešní době nelákají. Od nás do Plzně a Strakonic je to pěkný flák cesty.

Srandičky, ty mám ráda, ale pro jistotu následovala malebná fotografie dřevěnky a vysvětlení kde to vlastně jsme ☺

 Z hráze je vidět ještě bílý domeček vedle dřevěnice, podle našich úvah to je bývalá hospodářská budova, nyní uzpůsobená k obývání a v podstatě nenarušuje sousedství s dřevěnicí.

Vyfotila jsem si i pohled na hráz ...

Pod hrází je prodejna živých ryb, vydali jsme se přes most zpět a litovali, že jsme sebou nevzali suchý chléb pro kačeny plující vodou. Škoda, že na nás čekal doma předem připravený oběd, jinak bychom si určitě koupili čerstvého pstruha. Mívají otevřeno právě ve středu což bylo dnes a pak pátky. Tak zase příště.

Ještě ohlédnutí za malebnou dřevěnicí a pak cesta domů.

Všem vám přeji pohodové dny

 

" NA NEDĚLI SI NEHRAJEME "

 

Myšleno v oblasti vaření, svátek, pátek, neděle, to u nás neřešíme. Uvaříme si kdykoliv cokoliv, něco jiného je, když se k nám ohlásí vnuci. To pak vaříme na přání. Dnes je neděle, žádná návštěva k obědu není nahlášená a tak bylo dáno, že dojíme zbytky od včerejška. Pečené vepřové kolínko na zelenině a černém pivu, mana nebezská, ale musí tam být dosti česneku a cibule a pak také nesmí nešetřit zeleninou - mrkev, tou obzvlášť, ta totiž vynikne náramně v kombinaci s česnekem. Samozřejmě přiměřeně celeru i petržele, vše pokrájené na drobné kousky, nebo také se může zelenina postrouhat. Dostatečně dlouho péct, nezapomenout na trochu toho černého piva, kozlík nezklame. Péct tak dlouho, aby vše bylo měkoučké a rozplývalo se na jazyku. Pak už stačí kousek dobrého chleba a můžete začít hodovat. Mě však dnes chyběla polévka, zatoužila jsem po polévce rajské a tak jsem se dala do díla.

Zahradu se zeleninou nemáme, pouze mini balkonovou. Rajčata byly doma dvě z obchodu, použila jsem k nim rajčatovou šťávu prodávanou v krabičce, nejdříve jsem na kousku másla s přidáním půl lžíce oleje zpěnila 1cibuli s česnekem, mám to vyzkoušené, nepřipaluje se to. Po té jsem, přidala pokrájená rajčata, půl kávové lžičky tymiánu a omytou kytičku čerstvé bazalky z balkonové zahrádky a vlila šťávu z rajčat. Vše chvíli promíchala, přidala půl lžičky sladké mleté papriky, pár kuliček nového koření, pepře, dva bobkové listy, špetku chilli, soli a jeden hovězí bujón. Já vím, lepší by byl vývar, ale na chuťi polévka netratí.                                  Jako vložku do polévky jsem použila předem namočenou a řádně propláchnutou  pohanku, doporučuji je výborná. Tu jsem uvařila zvlášť. Polévku jsem nechala povařit s trochou máslové jíšky a následně přes cedník přepasírovala a dochutila, špetkou cukru, mezi prsty mletou skořicí a oříškem másla, na závěr jsem přidala vařenou pohanku, kterou jsem již neproplachovala. Celkem je polévky rovnou dva litry, ale zítra určitě budou poslední dva talíře k obědu.                                        Tuto a ještě pak dýňovou polévku máme v podzimních dnech ve velké oblibě. Dýňovou připravuji z máslové dýně, ale o tom až někdy příště. Polévka zahřeje a přijde vhod pokud se vracíte z podzimní procházky, s kouskem pečiva navíc je to i rychlý oběd či večeře.Jak jsem tak postávala u sporáku, napadlo mě, že než se polévka dovaří přichystám si těsto na tvarohovou bublaninu s borůvkami.

Kontrola ingrediencí: 4  vejce, 5 lžic cukru krupice, 6 lžic oleje, nebo másla, to bude lepší a dám rovnou 8 lžic, 3 lžíce horké vody nahradím rumem pokojové teploty, tvaroh plnotučný , citrónová kúra z jednoho citrónu byla také k dispozici a mléko doporučené dle potřeby rovněž. Ještě stav mouky připravit zvlášť a promíchat s 1 práškem do pečiva - 1 hrnek polohrubé a 2 hrnky hladké.To už jsem měla v menším plechu připravený pečící papír a šlehala celé vejce společně s cukrem, máslem, rumem, vše jsem postupně přidávala včetně tvarohu a citrónové kúry. Nakonec jsem vmíchala mouku smíchanou s práškem do pečiva a do potřebné konzistence přidala asi 1 dcl mléka. 

 Na plechu pak na těsto přidala mražené borůvky a šupla vše do předehřáté trouby na 190 °C, peklo se přibližně 35 minut, musíte vyzkoušet na špejli, zda se těsto po upečení nelepí. Kdo má rád sladší těsto, doporučuji dát o lžíci cukru více, nám to takto vyhovuje. Přeji vám všem pohodové dny prožité ve zdraví.

Jak jsme u toho mlsání, nabízím dort, který upekla slečna našeho vnuka Jakuba, řekněte sami není krásný? Byl moc dobrý, Jakub  nám kus dortu přivezl mezi dveře, ach jo doba covidová si nevybírá svátky, pátky ani neděle.

" Z NABÍDKY KNIH "

 

Už pár dní se kochám zbylou hromádkou knih, které jsem stihla pro nás zajistit za minutu dvanáct před uzavřením knihoven. Výhodou je, že si knihy můžeme objednat přes internet v jakékoliv pobočce  v našem městě a nyní nově nikam nemusíme dojíždět, stačí poznačit kam nám mají knihu dopravit, myšleno na kterou pobočku. Tu naši máme jak se říká pár metrů od domu a tak rádi dáme za její dovoz 5 Kč od kusu. Mě k přečtení zůstala  jedna z historie " Bílá princezna" - Běluška, tak  byla označována Kunhuta Štaufská nevěsta pro kralevice Václava. Historii mám ráda a když už je jí moc proložím četbu detektivkou. Označení jedné z nich je "Smrt poctivého lichváře", tak vám nevím, zda zrovna lichváři jsou poctivý. ☺

To "Zdivočelý tlukot srdce" bude jistě napínavá četba a doufám, že to mé srdce to napětí ustojí. Není tomu dávno, co mé srdce tlouklo zdivočele. Bylo to v době oznámení v médiích, že se na další den budou uzavírat knihovny. Ta naše měla ten den, byla to středa uzavírací a tak jsem pátrala pomocí internetu kde se naše objednané knihy nacházejí. Samozřejmě byly připravené k převozu na hlavní knihovně, ovšem v převozové místnosti ve sklepě. Samochvála smrdí, vím to moc dobře a po celou dobu co můj muž bědoval, že se na dlouhé měsíce ke svým objednaným knihám nedostane já rozjela akci " knihy k nám domů". Telefon, internet, tak se to střídalo a výsledek? Díky ochotě dobré duše paní knihovnice se mě podařilo připravené knihy přemístit z převozové místnosti zpět do knihovny a během půl hodiny mě volala, že si má manžel knihy přijít vyzvednout na jejich pobočku. Sláva a velké díky, radovala jsem se do telefonu, manžel v údivu hleděl a když pochopil, co to vše vlastně znamená odjel do knihovny. Po návratu mě vykládal jak to v knihovně vypadalo, plno lidí ve frontě na schodech s rouškami před regály. Divil se, že na něj paní knihovnice volala jménem ať nečeká a jde k pultu, že je vše připravené. Dodal jen, že byl moc rád, že tam nemusel čekat a že paní knihovnice má pamatováka, když jej poznala i v roušce. Není divu, dodala jsem, takový pilný čtenář se jen tak nevidí, dmul se pýchou, že si jej pamatují. Ovšem do té doby než jsem dodala, že i mě je to podezřelé a začala jsem se smát, v emailu při objednávce dostanou i naše foto a to tam máme oba, ale pilným čtenářem jsi již roky a tak se nediv, že tě znají. Poslední kniha, která na mě v té mé hromádce čeká je od Hany  Parkánové -Whitton " Jak si neudělat z domova cirkus jako na Piccadilly". 

 Paní Hana se provdala za angličana a následovala jej do Kingstonu, na první pohled poklidný život naruší rozhodnutí zámecké paní  na svém zámku dívčí internát. Harmonický život obyvatel Kingstonu bere za své. Určitě to bude pohodové čtení a paní Hana Parkánová - Whitton mě opět nezklame. Tak jako mě nezklamala ochota a vstřícnost výše zmíněné paní knihovnice.  
                                                           Vám všem přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví. Na důkaz, že nesedíme stále doma tu vložím ještě fotografie z včerejšího pobytu v lese kousek za městem.