" JABLKO - KOKOSOVÝ KOLÁČ A NĚCO MÁLO KVĚTIN NAVRCH"

 

Nemějte obavu na koláč dojde, mám přece co dohánět, dlouho jsem tu nebyla. Potěšte se i vy květinami, které jsem dostávala od konce dubna  až skoro do konce května k narozeninám končícími "0"

Nevím jak vy, ale já kytičky mohu...

Jsme velká rodina a setkání všech se nedařilo uskutečnit najednou, nakonec jsem menší skupinky ocenila, více jsme si mohli popovídat, zvláště s vnuky, dva z nich vídám z důvodu pracovního vytížení a bydlištěm mimo poskrovnu. Tím více si těch chvilek pospolu užíváme.

Kytička zvonků od dcery  jen tak, než bude posezení ☺

Další a další nádherné květiny se postupně zabydlely u nás doma.

 

Vesměs vydržely 14 dnů, každý den vymýt vázy, omýt a seříznout jednotlivé stonky.

                                                                              
                                               
V tyto dny jsem si říkala, co musí mít práce v takovém květinářství.

To už byly zbytky z té prvních a poslední kytice...

Kdo z vás došel tou krásou až sem, nabídněte si avízovaný jablko - kokosový koláč ☺

Jahody do koláče dávám nerada, u jiného ovoce mě to nevadí, ale u jahod ano. Ty mám nejraději jen tak spolu s broskvemi, jablka, meruňky, švestky, třešně, višně a ryngle, to bylo dostupné ovoce mého dětství. To klidně do koláče dám, tento koláč je zbytkový, co dům dal.

 Nejdříve jsem vzala jedno velké jablko a nastrouhala. Jeden vanilkový pudink, dva hrnky hladké mouky prosila do mísy, přidala špetku soli, sáček citrónové kúry, půl hrnku zbylého kokosu, prášek do pečiva a špetku skořice, vše sypké důkladně promíchala.Následně ušlehala v druhé míse do pěny 4 vejce, půl hrnku cukru krupice a 1,5 dcl oleje, velký panák rumu se mě zdál moc ☺ (trochu jsem si cvakla, to aby to bylo akorát ☺), pak jsem to stejně dolila, bylo toho zase málo ☻ ☺, přidala 1 dcl mléka a sypkou hmotu, lehce zamíchala. Těsto přemístila na plech vyložený pečícím papírem, vložila do vyhřáté trouby na 190°C a pekla 20 minut. Mezím jsem našla jednu čokoládu Milenu, rozpustila s kouskem másla, přidala krapet rumu a zrovna upečený koláč cik cak rozpuštěnou Milenou polila, vůně veliká a naše zásoba ke kafíčku v mrazáku zrovna tak. Proč zásoba ke kafíčku v mrazáku? Copak to neznáte, upečete, voní to a vy si zrovna uvaříte kafíčko a pak někteří (já ne☺) chodí a krájí a ujídají a pak chodí a naříkají, že jsou tlustý na tři prsty ( já ☺ ne, kdepak ☺). Tak se pochutná maximálně na dvou kouscích a zbytek po vychlazení putuje do mrazáku.

Tak to máme my, pokud nepřijdou vnuci,nebo dcera, co se dá mrazíme a pak máme upečeno hned. Přeji všem pohodové dny.

" NE VŽDY SE ZADAŘÍ"

 

 Dlouho jsem se rozhodovala, zda vůbec mám zde psát o předoperačním vyšetřením, možná si řeknete snad časově je to náročně, čekala mě operace TEP - kolenní kloub. Termín mým panem doktorem určen, později potvrzen, nic se nezvrtlo, žádný covid, či chřipečka, tak už jen od praktické lékařky žádanky na  předoperační vyšetření - nástup na TEP 30. 1. 2023 ☺ Byl listopad 2022 a tak raději s předstihem šla jsem pokorně požádat o vypsání žádanek, že si hned objednám termíny vyšetření , které mají být staré tuším 14 dní. Praktická lékařka, mimochodem vždy empatická k pacientům "prý" je jiná k nepoznání a "ta" nová mladá co tam ordinuje "děs, běs" neslo se ke mě tichou poštou. I řekla jsem si, to zas někdo zveličuje, nepochodil a bla, bla ... Žádné bla, bla, byla to skutečnost, mladá krev na mou prosbu, že potřebuji žádanky na předoperační vyšetření vše smetla ze slovy, nejsem kancelářská síla, zajděte si na předoperační vyšetření bez žádanek. Já vám mohu změřit tlak, napsat léky, ale vypisovat žádanky to ne, ale všude je chtějí. Nemají na to v dnešní společnosti právo ...

Doslova, tak jak vyjadřuje výše má fotografie, zlý a nepřístupný výraz, doprovázený posměškem při pročítání požadavků potřebného vyšetření. Úšklebky naco vyšetření na AIC, jdete přece předoperačně darovat pro sebe krev. Jakou dáte, takovou dostanete a pokud máte AIC, pak to bude váš, zprávu o zdravotním stavu a způsobilosti k odběru krve pro odběrovou místnost tím pádem nepotřebujete. Zubní vyšetření tss, gynekologie, proboha ve vašem věku, ale já tam jednou ročně docházím preventivně a proč tam chodíte? Mě omývalo, ale nevzdávala jsem se, slzy na krajíčku dala jsem se ukecat, že léky napsat mě může i když, jsem je nepotřebovala. Změřila i tlak, byla povolnější a tím pádem si zapsala i mé výsledky z onko a urologie, které jsem nahlásila, zprávy vzala do ruky, ale hned je odložila, není přece úřednice, číst to nebude. Slzy mě tekly a tak se"ta" mladá uvolila a na mé naléhání napsala aspoň žádanku na ORL.  Přes to, že byl podmračený listopad, nasadila jsem si před odchodem ze sesterny sluneční brýle a ponechala bez komentáře hlavou vyděšené kývnutí sestry jako co je, co se děje?!?

Stále panovalo ponuro a neuklízeno v mém nitru jako u té mé oblíbené Žermanické přehrady v době pořízení fotografií (duben - květen 2023) - to už jsem byla po operaci, po lázních a stále smutek v duši nad přístupem praktických lékařek a následně internisty. Po nezdaru u "té" mladé mě týden trvalo, než jsem požádala telefonicky sestřičku o objednání ke své stávající praktické lékařce, ordinuje pouze pro pracující, zněla odpověď sestry. Přesto mě objednejte, nejsem spokojená s paní doktorkou, potřebuji napsat žádanky. Sestrou mě byl sdělen termín a já se konečně nadechla, že bude vše vyřešeno, omyl pokud si to myslíte stejně jako já. Žádné žádanky se nekonaly, mladá má pravdu, nejsou kancelářské síly, vypisovat nic nebude, samá ironie a s tím konstatováním ohledně AIC, to si vymýšlím a nakonec dejte sem ten papír na odběr krve, dám tam maximálně podpis a razítko ať to platí a mohou mít pro vás krev v zásobě. Má poznámka že je potřeba vyjádření lékaře, zda jsem schopna odběru v krevním centru po ongologickém léčení bylo zbytečná. V krevním centru se na mě dívali jako na zlý sen, vrátili mě zpět k praktické a ta mě napsala , že nejsem z lékařského hlediska schopna před operací poskytnout sobě potřebný odběr z důvodu slabosti po léčbě. ☻ Nakonec mě napsala žádanky, naštěstí jsem byla již předem všude objednaná a termín operace se blížil. Vyjasnilo se, odborná vyšetření proběhla bez komlikací, personál usměvavý

Zádrhel nastal až u internisty, známý od praktické, na otázku co paní doktorka, proč jsem volala jeho sestře, zda mě nemohou oni napsat žádanky? Po pravdě jsem řekla, že jsem byla zoufalá, po odmlce se na mě řítila lavina otázek, proč jdu zrovna na TEP do Opavy, proč ne u nás. Dokument internistovi s výsledkem a termínem operace z vyšetření na dané ortopedii nestačil, internista požadoval veškerou dokumentaci z ortopedie kde mě budou operovat. Pokud ji nedonesu nedá vyjádření k operaci a mám přibrat i výsledek z kolonoskopie a z endogrinologie. Pěkně si se mnou pohrál společně s praktickou lékařkou, naštěstí mám vše založené doma, taxík mě stál tam i zpět 300Kč, -, dovedla jsem si díky endokrinoložce zařídit i nové, nepotřebné, leč internistem požadované vyšetření následně. V ruce jsem měla prozatimní dokument obsahující, větu, není doloženo endokrinologické a kolonoskopické vyšetření. To se dokládá pouze u pacientů léčícími se na štítnou žlázu. Já se lečím s nadledvinkami, tak to bylo uvedeno na letáku předoperačního vyšetření. Po dvou dnech jsem obdržela od internisty požadované, od praktické rovněž s malým zádrhelem ☻, poukaz na požadované odběry napsala paní doktorka a podala jej do sesterny. Sestřička mě zrovna očkovala proti chřipce a následně zkontrolovala potřebnou dokumentaci k odběru, naštěstí přišla na chybně vystavenenou dokumentaci, byla vystavena na jiné příjmení ☻! Stačilo málo a já termín operace propásla, ještě nyní mě zní v uších lékařcino úlisné, nebojte se, vše dobře dopadne a  dotaz internisty, to vás to koleno tak bolí ? Konec dobrý, všechno dobré, nastal den "D"...

Jako pilné včelky se o nás pacienty postarali lékaři, sestřičky i ostatní personál v Opavské nemocnice ☺ Pak už jen doléčení v Rehabilitačním středisku lázně Darkov, ale o tom až někdy příště. Celou tu dobu pobytu mimo domov což bylo celkem šest týdnů jsem se dávala psychicky dohromady z těch nemilých zážitků u praktických lékařek a internisty, říkala jsem si, co budu dělat, půjdu jinam, ale kam? Lékařů málo a jsou jiní, jiní v dnešní době. Mimo jiné i muj vnuk měl obdobné potěšení s "tou" naší mladou praktickou lékařkou, tak týden po mě. Potřeboval potvrzení do školy, patří k nim již od 18 let, čili už čtyři roky, nedá žádné potvrzení, zajděte si k vaší školní lékařce. Nevím, co vnuk řekl, prý se rozčílil až se mu zatmělo před očima, nekřičel, jen zřejmě nevypadal dobře a reakce "té" lékařky? Změřím vám tlak, buďte v klidu, máte jej vysoký, já vám to potvrzení dám. No není to jednání hodno lékaře, ale co už ...

Nevím jak si vše vyřešil vnuk, zda přešel, nebo přejde k jinému lékaři, já se podle mého strážného anděla jménem Janička nemám čeho obávat. Už jsem zaevidována u jiného lékaře obvodního, který je také internistou, takže dva v jednom a pod jednou střechou, kousek od našeho bydliště. ☺ Tak jsem se ze všeho vypsala a po více jak půl roce o tom příšerném jednání mohu mluvit i psát bez slz v očích. Mějte všicni pohodové dny prožité ve zdraví.

Balkonové potěšění dám příště, nyní jen ochurnávka, vděčný Afrikán.

"SETKÁNÍ SE SIMONOU"

 Dnešní den se mě vryje hodně do paměti, postarali se o to dvě osoby a podotýkám, že  obě mile. Jednak a to v prvé řadě náš vnuk Jakub a pak paní Simona. Neznáte někdo blogerku Simonu? Hodilo by se zřejmě z mé strany konečně napsat, co mě dnes mile vyvedlo z rovnováhy ☺

Trocha napětí, což byla pravda, ale cestu do Dolních Vítkovic jsme zvládli ...

Spousta lidí, spousta hrdinů a kolem samé budovy a technika všech složek uvedených na plakátu.

V oblasti Dolních Vítkovic jsme nebyli poprvé, je tam na co se dívat, co objevovat. Svět techniky, kulturní pořady, strýček google poradí každému, pokud budete mít zájem.

Na "DEN S HRDINY" jsme byli pozváni vnukem Jakubem. Nebudu zastírat, že jsem se neprsila a zároveň nepřemýšlela o tom, co takové nastávající "hrdiny" čeká. Na každý pád slavnostní složení slibu a pak krutá realita všedních dnů. Dnešní doba není nikterak lehká a lidé jsou i v civilním životě mnohdy nevyzpatatelní, nebezpečí číhá ze všech stran, rozdílů nevyjímaje.

 

Vše bylo slavnostní, doprovodná hudba PČR s Olomouce výtečná, zrovna tak péče rodiny o mě. 

Došlo i na mé oblíbené posezení s rodinou u kafíčka ve vestibuli Gongu.  Už jsem se po více jak hodinovém stání potřebovala zregenerovat.

Loučili jsme se s dětmi, po ujití pár kroků, najednou slyším Marto a to byla paní Simona. Pro mě sympatická paní, ale neznámá! Kam ji zařadit běželo mě hlavou, nic mě nenapovědělo ani Řepiště, pak jsem se přiznala paní Simoně, že nevím, kam ji zařadit. Jsi přece Marta, jsem a hned dodala, na blogu Fukčarinka. Stále zmatek, paní Simoně přišla rodina, mě čekal manžel a záhada "kdo je Simona" stále trvá ☺ Nicméně i bez rozluštění, to bylo milé setkání, že mě někdo poznal, nebo, že mu někoho připomínám?

Ať je to tak, či tak, možná se dozvím více. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" HALÓ, ZDE POŠTA "

Zdravím vás přátelé mého blogu, rovněž tak náhodné návštěvníky a vnuka Daniela, díky kterému jsem opět v blogovém světě. Malý technicky zádrhel, pro technicky zdatné, pro mě samotnou obrovský a téměř pět měsíců pauza v blogování. Nicméně vaše blogy jsem navštěvovala, leč minimálně komentovala ☺. Témat a námětů mám v hlavě spousty, zrovna tak nahraných fotografíí, leč mnohé se mě podařilo vymazat jak by naše Jaruš řekla "špatným kviknutím" - rozumějte kliknutím na klávesu noťasu. O mobilu nemluvě, jak píši, technika a já, je občas hotová katastrofa. Nabíjet baterky pokud to počasí dovolí chodím s manželem do přírody, nejraději k vodě v době, kdy je tam co nejméně lidí, ideál my dva.

Být sami u rybníka kousek za městem, nebo u přehrady je balzám na nervy ...

Nedělní ptačí koncert neměl chybu ...

          
Mějte všichni pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví. Ještě snad jen dodám, že operace TEP kolenního kloubu se zdařila, pobyt v lázní velmi pozitivní. Měla jsem štěstí na výborného terapeuta a nyní čekám na termín operace druhého kolene.

 

" NASTAL ČAS PŘÁNÍ"

Je to tak, přání není nikdy dost a tak dnes jedno pro vás návštěvníky mého blogu.

Jelikož nám v Havířově paní "Zima" přeje sněhu až nadmíru a Technické služby při úklidu sněhu dávají přednost hlavně po trasách MHD a průjezdů městem, není divu, že si připadáme zde na okrajové čtvrti občas jako dva sněhuláci.

Proto jsem vložila na fotografii ze zimní přírody tyto dva sněhuláky a doplnila textem. V ulicích je zledovatělá břečka a jak se můžete přesvědčit níže, některá auta není ani vidět.

Zleva ten kopeček sněhu uprostřed je zapadané auto sněhem. Na stránkách města jsem se dočetla, sešel se krizový štáb a jelikož se má oteplit, tím pádem krizová situace stran velkého množství sněhu nebude vyhlášena. Není potřeba tím pádem ani v okrajových částech techniky, dnes projel silnicí vedoucí kolem parkoviště pluh , hurá, hurá.Manžel odhazuje a odmetá sníh kolem auta denně, přibral i kolem popelnic, to dost často kolem jdoucí kvitují, že konečně někoho poslali ☺a bude přístup k popelnicím. Stále nejsou vyvezené, kdo si počká, ten se dočká. Máte zájem o bruslení ? Kdo by chtěl bruslit stačí trochu odmést sníh jak vidno níže na fotografii.☺

Dnes nám svítilo po ránu sluníčko, bylo - 10°C a nyní už jen pouhých - 2°C. Sluníčko jsme po dlouhých ponurých dnech přivítali. Když má sluníčko dovolenou čerpám  pozitivum z tohoto obrazu.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pokud jen to trochu jde, tak s blízkou rodinou. Nám spadl kámen ze srdce, dcera se dnes vrátila domů z Alp ☺.

"LETEM MÝM SVĚTEM"

 

Tak už máme "fakt" vyzdobeno, prohlásil manžel při svém návratu z parkoviště, kde byl odmést a odházet sníh z našeho "oře". Včera přinesl slíbené větvičky od přátel z mých milovaných Beskyd, kam se v tom nečase zřejmě brzo nedostaneme. Na  svůj dotaz, zda si je v truhlíku ozdobím dostal neurčitou odpověď v podobě mým pokrčením ramen. U mě vládlo ten den přesvědčení, že co se vleče, neuteče a šmitec. Dnes tomu bylo jinak, budík na sedmou, odjezd v 8,15 "do" kadeřnice. To "do" se u nás říká, do řezníka, do doktora ...

Výtah byl volný, všude na chodbách ticho, jen náš pan správce v předzahrádce v tom mrazivém a nevlídném ránu pokuřoval, pil kafíčko a přitom mu sekundoval s cigárkem v ruce jeden senior. Ještěžě jsem si vyfotila naši předzahrádku dva dny před. To by pánové nebyli nadšeni, objevit se na mém blogu na fotografii ☺

Prošla jsem zahrádku, přešla silnici, dnes ukázkově přes přechod, jindy to švihnu rovnou na zastávku MHD, ale v té zmrzlé břečce jsem si to netroufla ☺ Jela jsem jak já říkám na "výlet" MHD, která mě dopraví bezpečně do cíle a tím je Střední odborná škola kadeřník - odloučené pracoviště praktické výuky. Dnes mě na chodbě přivítal tento štramák...

Pak také usměvavé(jak která ☻☺), ale většina z asi šesti učenek a stále usměvavá Marcelka jejich paní mistrová, má letoucí kadeřnice. A pak také naštěstí automat na kafíčko, které jsem si v tak brzkém vstávání doma neuvařila. Automat jsem nevyfotila, neboť jak už jsem psala několikrát, jsem technicky antitalent a tak můj problém koupit si sama kafíčko, nebo raději nekoupit mě zaměstnal natolik, že mě nějaké fotografování té "potvory" ani nenapadlo. S penězi v ruce bez brýlí mě zastihla má dnešní učenka - kadeřnice a vydedukovala, že si chci koupit kafíčko. Se slovy v klidu si kupte kafíčko, já vám jej odnesu ke křeslu mě doslova vyděsila, jó holka, koupit, ale jak. Odvážnému štěstí přeje, první pokus ťuknutí na obrázek a dát prachy do ďury pomyslela jsem si, nic se nedělo, tak ťuk na obrázek ještě jednou a už to jelo. Objevil se nápis, káva se připravuje ☺☺ ☺ můj blažený úsměv při vstupu do salónu zaznamenala i paní Marcelka, mistrová děvčat. Hned mě přívítala slovy, ale vy jste se nám vyspala i přes to brzké vstávání do růžova paní Marto ☺ Má odpověď nedala na sebe dlouho čekat, práskla jsem na sebe vše. Kdepak, to až tak ne, ale zvládla jsem si koupit u toho fešáka automatu sama své první kafíčko. Kdo se z děvčat dosud neusmíval, ten měl v momentě úsměv na tváři a já dostala pomyslnou jedničku od všech? Od paní mistrové okamžitě veřejně a s pobídkou směrem k učence, ať i moji proměnu bude i ona moct ohodnotit také tak, začala učenka pracovat. Byla skvělá, hbitá, občas se stane, že jde učence práce jak by naše babi řekla - jak psovi pastva, ale vše jistí paní mistrová, které se mohou děvčata zeptat a zavolat kdykoli je potřeba. Ráda tam chodím a mohu srovnávat s jinými mistrovými, které se tam v tom velkém prostoru také pohybují se svými učenkami. Sama vím, jak  je rázný, ale citlivý  přístup lepší, než úsečné napomínání. V tomhle je Markétka mistr a je vidět pak vše ve výsledku.

Od jisté doby jsem červený melír v černé zamítla, pouze černá, v té jsem se cítila dobře. Ovšem po doporučení více se oblékat a jiných obdobných doporučení jsem přešla na tmavě hnědou. Tak se mě ta černá zprotivila, že ani modročerná nic nezmohla a pomyšlení, že někde řeknu něco, co bude dotyčnému evokovat to, co evokuje černá mě, mám změnu. Tmavěhnědé jsem se dlouho bránila, naše zlatá babi by opět uspěla, Už ji slyším, jak by řekla - nikdy, neříkej nikdy. Jak jste si jistě mohli všimnout i můj pokojový skřítek byl ze mě na větvi☺, volal sláva, sláva nejsi ty už tramtaradá ..... ☺.Kdo nevěří ať sem běží, řekne mu to bez nátlaku, že máme na škarohlídy páku.

No a tak se stalo, že jsem "aj"ten truhlík ozdobila naladěná do svátečních dnů tím dnešním dopoledni v kadeřnictví. A tím pádem máme "fakt" vyzdobeno. Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví a já slibuji rodině, že "aj "ty skleničky co běžně přes rok nepoužíváme (ty úplně vzadu) vyšplouchnu, aby jsme si mohli na našem dopoledním setkání na Štědrý den připít na zdraví někteří třeba jen nealko šampaňským.

" NĚCO O TOM, JAK JSME SE "EVAKUOVALI" A TROCHU MÁLO O SVÍCENÍ"

 

Původně jsem chtěla psát o nedávné evakuaci, jak nazvala nedávné přemístění našich spoluobyvatel do společenské klubovny z důvodů postřiku v bytech proti mravencům jedna z obyvatelek našeho domu. Hodinu a půl jsme si tam povídali, abychom v teple přečkali dobu, kdy nebylo dobré zdržovat se v bytech. Pro mnohé zpestření jinak nudného dne, pro jiné mírné zděšení. Zřejmě vlivem situace v okolí toto předem neohlášené přemístění, chápalo pár seniorů jako evakuaci.                                                         Hned jsme vyděšené obyvatele uklidnili a vysvětlili proč se toto děje. Ten den nám také na celé dopoledne uzavřeli pracovníci firmy, která provádí údržbu domu přívod vody, což dopomohlo ke zmatku mnohých, kteří vyvěšené upozornění den předem na vstupních dveří nečetli. Kdo měl doma vodu v kbelících a hrncích hlásil, že může nějaký ten hrnec, či kbelík poskytnout. Tak nakonec vše dobře dopadlo, pomohli jsme si navzájem a nyní se chodíme upozorňovat, že opět je psáno, kdy bude přívod vody opět uzavřen.

Nadpis pozměněn, mohu pokračovat o svícení a Adventím věnci na stůl. U nás je před tímto obdobím "keců" až hrůza, manžel totiž vše vánoční a velikonoční zdobení ukládá do sklepa. No a kdo si domyslel, že cesta je trnitá, tak bingo☺, zase se musím prohrabat naříká, budeš chtít vůbec zdobit☻☻☻, v tu dobu já mlčím, neboť mě naše babi vtloukala do hlavy a později i tchýně, že v určitých situacích je "mlčeti zlato" ☺☺ ☺. Za den, či dva se situace mění, manžel začne, že půjde pro ty "haha" věci do sklepa a zda už budu teda zdobit, když už vdycky dávno zdobím, že mě pomůže. Má totiž rád to svícení a na dveřích věnec, ale všeobecně by se bez toho  klidně obešel ☻ ☺, zrovna tak bez cukroví. Pak přináší domů mouku, cukr a tuk na to "pečení" co by se obešel a hned dodává - jen to linecké a kokosové tyčinky. To linecké prosím polít čokoládou a nahoru mandličku. Jinak nic nepeč, stejně to nikdo nejí a já to nemusím.

Přinesl i moji oblíbenou baňku se sněhuláky, tak jsem zadělala těsto a už v sobotu 3. 12. se u nás peklo, manžel pomáhal ☺

Linecké jemné dle receptu z Kuchařky naší vesnice, dávala jsem si majzla, abych těsto rychle zpracovala a nedošlo k přetažení těsta, což se mě jednou dokonale povedlo dlouhým zpracováváním. To se pak s těstem špatně pracovalo, lepilo se, roztékalo až hrůza. Kokosové dle receptu od mé sestry, ale to jen z poloviční dávky 30dkg hladké mouky, špetka soli, tu tam sestra nedává. Namísto ceresu - héra 12 dkg, kokos jemně mletý, 10 dkg cukru moučka, dva žloutky, dala jsem tři. Navrch panáka rumu jak do těsta , tak do čaje, který jsme si s chutí dali.

 Přidávala jsem i héru, tak aby se mě sypká směs začala spojovat. Zpočátku jako drobenka, později se vše spojilo do výborné konzistence a pak šup do sáčku a do lednice.

Věnec na stůl dělávám už několi let na tácek se zrcadlovým dnem. Tácek je letitý, dárek od manželovi tety, čili památeční.Zítra už budeme zapalovat třetí svíčku.

Až letos jsem si detailně všimla zdobení tácku nebo podnosu? Který výraz se používá u vás doma?

Svíčky dávám do formiček na linecké košíčky plněné krémem, ta dobrota, když si na ně vzpomenu a té práce před štědrým dnem s plněním košíčků, zhotovením salátu a rybí polévky. Jeden rok dokonce pečení koláčů a cukroví pro rodiny našich už samostatně bydlících dětí. Vše jsem stíhala a ještě práci, no nevím, zda mě nepomáhali skřítkové ☺☺☺ Košíčky už dávno nepeču, dám si jeden tak 3x do roka na kafíčku s kamarádkou, ale jsou tvrdé, na jazyku se nerozplynou jak ty moje, mňam. Ještě jeden detail tácu už mu táhne dobře přes padesátku.

Svítíme i u snídaně, večeři a občas při pozdním obědě, to ať si užijeme toho svícnu, který jsem si dlouhá léta přála až mě jej před léty dcera strčila v obchodě do nákupního vozíku se slovy, mami, ty jsi děsná. Líbí se ti, koupím a já byla šťastná i zklamaná, že už se nebude opakovat to mé přesvědčení, že jsem odolala a neutácela, ale fakt, příští rok si jej už opravdicky koupím ☺.

Nezbytné dávkovače léků, při snídani, zrovna tak u obědu a večeře. Vzájemná otázka a každodenní kontrola, zda se na léky nezapomělo. Mám ověřené, že se občas u nás zapomene, ale já to nejsem. ☺ Jak to máte vy, nebo jste jedni z mála co vůbec léky nemusí?

Užila jsem si pohledem svícení a zdobení při krátkém čekání na odpočívadle v obchodním domě.

Vracela jsem se z kosmetiky a využila chvilku času do odjezdu MHD a zašla si na malý nákup do drogerie. Předtím jsem v obuvi jsem koupila kovovou velkou lžíci na boty za velkou cenu až mě málem omylo. Tou drogérií jsem prošla s tou lžící trčící z batůžku, zaplatila nákup a s vozíkem zajela k odpočívadlu. Všimla jsem si trojice dvě mladinké dívky a jeden muž, ten se holedbal, že ty boty jsou za pěknej balík peněz. Děvčata se smála a pak jsem slyšela, že ještě pořádná lžíce na boty by se hodila, jo zřejmě ta moje trčící z batůžku. To už jsem vezla vozík vrátit do drogerie, batůžek na zádech, zamířila jsem ven z obchoďáku, děvčata mě předešla a čekala venku, mladík se táhl za mnou. Osvítilo mě a požádala jsem zrovna procházející paní o pomoc, vytáhla lžíci z batůžku a já si jí dala do kabelky, kterou nosím stylem jak můj muž říká "ala pošťačka". Velká legrace, děvčata se smála a zlodějíček jen utrousil, no bóže! Oddechla jsem si v autobuse a vzpomněla si na naši babi, která by řekla jediné - jak stará, tak hloupá a měla pravdu, zlodějíčky se to jen kolem nás hemží.

Kdo z vás dočetl až do konce, má můj obdiv, neboť to mělo být krátké letem mým světem, přece jen o evakuaci, pak jen o svícení a nakonec☺. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.