" KOUSEK ZA MĚSTEM"

Naše dnešní krátké výletování bylo kousek za město, malý průzkum okolí, chvilku pobyt v lese, odkud nemám pražádné fotografie. Teda pár by jich bylo, ale neprošly mým podvečerním sítem. Testuji kam až dojdem a hlavně manžela co mu zdraví a nervy dovolí. Pokud jsme v přírodě, tak to jde, ale realita kolem jej vytáčí, na maximum, ani se mu nedivím při pomyšlení co čeká naše děti a vnuky. Nejlepší na tom je, že Ti jsou "v poho "možná zdání klame, ale nechtějí nám přidělávat starosti. Naše  narozeninové sobotní setkání s rodinou syna se vydařilo, počasí nám přálo a nálada všech optimální a tak co si víc přát.

Fotografie ze setkání nemám, nikdo se nechtěl fotit a už vůbec ne na blog, vnuk prohlásil, že přijde v úterý na oběd a tak jej zase uvidíme ☺, no omlouvá jej jeho  třináct let ☺ Zato jsem pořídila hodně fotografií z dnešních toulek. Z lesa jsme se chtěli přesunout  do zámeckého parku, ale začalo poprchávat a tak jsme zamířili domů. Zázraky se dějí a po pár metrech pršet přestalo a tak jsem navrhla, že by nebylo špatné zastavit se v části Suché v dětském areálu, kde určitě pršet nebude a kdyby, bude nás jistit altánek ...

Vůbec nebylo potřeba altánku, v areálu si užijí nejen děti na různých atrakcích, ale i dospělý. Pro ně jsou tam posilovací stroje, manžel jich pár vyzkoušel pod slibem, že nebude své tělo příliš zatěžovat, nedávno dobral antibiotika. Já jsem se kochala pohledem na vzdálené Beskydy a pak jsem fotila.

Byli  jsme tam v čase obědů a tak jsme měli areál sami pro sebe, později tam přišla maminka s dvěma dětmi, v blízké MŠ byl podezřelý klid, zřejmě mají dovolenou.Vzpomínáte na časy,kdy byly vaše děti malé a zrovna v té vaší MŠ byl čas dovolených? Náhradní MŠ jen pro ty nejnutnější případy, to bylo radosti, když vypomohli příbuzní.

Některé děti nesly těžce náhradní MŠ, byla to pro ně změna, nové paní učitelky, nové děti. Občas se také stalo, že si naopak novou MŠ oblíbily a pak žádaly své rodiče ať mohou i dál navštěvovat tu novou školku, že do té staré už chodit nechtějí. To byla pro personál velká pochvala, zvláště u těch počátečních uplakánků přímo výhra.

Kde ty doby jsou, naše děti i ty školní už hodně vyrostly, občas je potkávám, spíše než děti si mě pamatují jejich rodiče, pár vyjímek se najde a to pak vzpomínáme. ☺

Tak ještě pár snímků tu mám a vzpomínek také, ale ty už si nechám na někdy příště ...

Mějte všichni pohodové dny prožité ve zdraví

" VAŘENÍ A PEČENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ " "

 

Po delších úvahách a zamyšlení nad  dnešním nadpisem -VAŘENÍ A PEČENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ  přiznám barvu, že občas to trápení je. Zvláště nyní, kdy panují úmorná vedra, ale jsou dny, kdy si na oběd zajdeme jako naposledy po dlouhé době do pizzerie. Pizzu máme moc rádi, ovšem nesmíme zapomenout, že není malá jako malá a není velká jako velká všude v pizeriích stejně. Chybička se vloudila a nám na stole přistála pizza jako kolo u vozu ☺I tak jsme si moc pochutnaly na tvarůžkové, mňam ☺

Jsou však chvíle, kdy to vaření a pečení opravdu není až takové trápení a já si užívám v té naší pidimidi kuchyňce relax. Občas tomu říkám, že se jdu vyvařit a to jsem ráda, že je tak malá a já mám vše ze zvýšené židle na dosah. Naposledy to byly včera borůvkové knedlíky, podařil se nám den před tím dobrý kup, borůvky za 80,- Kč ☺Vím jak je náročné vyšplhat se do míst, kde borůvky rostou a pak je pracně sbírat. My jsme si na nich náramně pochutnali, první den v jogurtu, druhý den borůvkové knedlíky, zbytek borůvek čeká v mrazáku.

Těsto dělám tvarohové, základní recept je ze dvou tvarohů, ale nám by stačil úplně jeden, nakonec jsem zpracovala 1 1/2 kostky tvarohu a z té druhé půlky máme tvarohovou pomazánku. Je to sice těsto nákladnější, ale jednou za čas .. 

2 kostky tvarohu plnotučného, 1 lžíce másla, 3 vejce, špetka soli a kypřícího prášku do pečiva, 1 vanilkový pudink - může být i solamyl, 4 lžíce dětské krupice, 3 -4 lžíce prosáté stouhanky. Trocha hladké mouky na tvarování knedlíků. Máslo na polití, cukr na posypání a my trochu mleté skořice na poprášení. Ovoce čerstvé, v zimě třeba rozvar s povidlí. A nyní postup, já si beru pomocníka šlehače. Nejdříve si však připravím kastrol s vodou na vaření knedlíků, tu pak v příhodné době přivedu k varu. Následuje připrava sypké směsi - prosátou strouhanku,, dejte si o dvě lžíce více a nechte na přidání, bude - li potřeba. Dětské krupice  opravdu 4 lžíce a buď pudink, nebo solamyl, přidejte pr. do pečiva. A nyní už používáme šlehač, nejdříve ušleháme sníh ze třech bílků, pak šleháme ve druhé míse tvaroh, změklé máslo, špetku soli, 3 žloutky, následně vmícháme sypkou směs a naposledy lehce sníh. 

Nezapomeňte na kastrol, či hrnec s vodou, stále to pletu, nízký je zřejmě kastrol, vyšší hrnec ☺ ☻?Pracovní desku posypeme hladkou moukou a na ni pomocí lžíce dáváme hromádky, které tvarujeme a vhazujeme do vařící vody, opatrně promícháme ode dna a vaříme 8 - 10 minut mírným varem, vyplavou na povrch - zkusíme jeden a na řezu poznáme zda jsou knedlíky vařené ... Uvařené na talíři dvěma vidličkami roztrhneme, posypeme ovocem, cukrem a doré jsou i mírně zaprášené skořicí, výborné jsou i se strouhaným perníkem, ovšem polít máslem (mám ráda hodně ) nesmíme zapomenout. Foto níže z roku 2020 - listopad, knedlíky ze zásoby borůvek z mrazáku, stejný recept.

Co jsem už dlouho nedělala jsou bramborové knedlíky plněné uzeným, mohu doporučit, ty jsou dá se říct bezpracné a jsou fakt domácí ☺ Koupíte v liďochu, necháte pár dní v mrazáku ☺, knedlíky zdomácní a vy si pak jen připravíte zelí, může být i z mrazáku, cibulku a pohlídáte vodu, aby měla bod varu a pak jen knedlíky vhodíte a vaříte ☺ Vaření zdar a vám všem nazdar i tak se dá dobře uvařit ☺

" NA HOUPAČCE "

 

Po pravdě, houpačky nemám moc v oblibě a když, na některou usednu, tak spíš zastupuje lavičku, žádné pohupování, stabilní stav. Tak to mám i v životě, ten je jak víme ze svých zkušeností my odrostlejší, sakra houpavý, jednou dole, jednou nahoře, nemám pravdu? Zrovna nyní máme houpavé zdraví, už, už to vypadalo u manžela na stabilitu a opět se to houpe, já balancuji  a čekám na termín výměny kolenního kloubu. Potvora druhá noha zlobí, operovaná se snaží a já zrovna tak, aby na mě nebylo nic znát a manžel byl v klidu se svými bolístky, které se už musí očekávat a brát v potaz. No a jak tak sleduji dění kolem, není to žádná hitparáda, myslím, že hodně dole je bezpečí všeobecně ať už ve světě, či v okolí. Doma chodím po špičkách ve smyslu svého zdraví a snažím se manžela dostrkat konečně na vyšetření, aby se zjednala náprava, která podle něj bude stejně na raz dva tři, slušně řečeno na prd. Mezitím se kochám balkonovým potěšením ...

Letos žádný muškát, jen kopřiva a chryzantéma, malé kopretinky co se jim na slunci moc nedařilo a po delší době pobytu v polostínu pookřály

Byl to dárek od vnuka a na sluníčku chřadl, rázný sestřih a přemístění so polostínu přináší své ovoce ☺

Afrikány vedou a pak bylinky - tymián, majoránka a libeček, mý favorité, které ráda posekám přiměřeně do tvarohových pomazánek a také do polévky, zeleninového talíře, nebo pod maso.

Pažitka, petrželka a máta spolu s jednou sazenicí rajčete je ráj manžela ☺Už jsem ten koutek dlouho nefotila, bla, bla, nic není ono, pomalu to roste a bla, bla ☺Zřejmě je manželova houpačka hodně nízko a ne a ne se odrazit.

Naše babi by řekla - "občas vstává dupou vzhůru", dočkej děvče času, bude lépe. No a když je a skoro nás nic nebolí vydáme se třeba okouknout manželovi oblíbené pivoňky ...

A to je pak radosti, stavíme se na kafíčko dole v "R ZÁTOCE"  u Žermanické přehrady ☺ a je nám fajn.

Procházky jsou kratší a kratší, manželovi se špatně dýchá, ale návrh na zkrácení vzejde od manžela, prý nepřeháněj, nejdeme už dál, tvé nohy potřebují šetřit. Jsem v pohodě, vidím, že se manžel sotva belhá a tak se obětuji a vracíme se. Doma pak vše doháním na rotopedu, jó hérečka, řekla by babi☺Nic plánovat, pouze vycházet konkrétní dny ze zdravotního stavu, ale je to náročné, takto chodit po špičkách. Ještěže se občas zaství vnuci, potvůrky se fotit nechtějí, jen Aby je ochotná.

Plánování výletů a pobytů u nás nepřipadá v úvahu, ale až budeme na té houpačce aspoň trochu na vršku, určitě si zajedeme do Bruzovic na levandulové pole, snímek jsem si s dovolením vypůjčila.

Tak to mám já s tou houpačkou, snažím se udržet jak už jsem naznačila stabilitu a pohodu. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví aspoň priměřeném.

Kdo máte chuť nabídněte si meruňkový koláč s drobenkou ...

Pro vás, kteří neholdujete sladkému je tu dušená zelenina na kari s balkonovými bylinkami  - mrkev, celer, petržel, kedluben a česnek ...

" JABLKO - KOKOSOVÝ KOLÁČ A NĚCO MÁLO KVĚTIN NAVRCH"

 

Nemějte obavu na koláč dojde, mám přece co dohánět, dlouho jsem tu nebyla. Potěšte se i vy květinami, které jsem dostávala od konce dubna  až skoro do konce května k narozeninám končícími "0"

Nevím jak vy, ale já kytičky mohu...

Jsme velká rodina a setkání všech se nedařilo uskutečnit najednou, nakonec jsem menší skupinky ocenila, více jsme si mohli popovídat, zvláště s vnuky, dva z nich vídám z důvodu pracovního vytížení a bydlištěm mimo poskrovnu. Tím více si těch chvilek pospolu užíváme.

Kytička zvonků od dcery  jen tak, než bude posezení ☺

Další a další nádherné květiny se postupně zabydlely u nás doma.

 

Vesměs vydržely 14 dnů, každý den vymýt vázy, omýt a seříznout jednotlivé stonky.

                                                                              
                                               
V tyto dny jsem si říkala, co musí mít práce v takovém květinářství.

To už byly zbytky z té prvních a poslední kytice...

Kdo z vás došel tou krásou až sem, nabídněte si avízovaný jablko - kokosový koláč ☺

Jahody do koláče dávám nerada, u jiného ovoce mě to nevadí, ale u jahod ano. Ty mám nejraději jen tak spolu s broskvemi, jablka, meruňky, švestky, třešně, višně a ryngle, to bylo dostupné ovoce mého dětství. To klidně do koláče dám, tento koláč je zbytkový, co dům dal.

 Nejdříve jsem vzala jedno velké jablko a nastrouhala. Jeden vanilkový pudink, dva hrnky hladké mouky prosila do mísy, přidala špetku soli, sáček citrónové kúry, půl hrnku zbylého kokosu, prášek do pečiva a špetku skořice, vše sypké důkladně promíchala.Následně ušlehala v druhé míse do pěny 4 vejce, půl hrnku cukru krupice a 1,5 dcl oleje, velký panák rumu se mě zdál moc ☺ (trochu jsem si cvakla, to aby to bylo akorát ☺), pak jsem to stejně dolila, bylo toho zase málo ☻ ☺, přidala 1 dcl mléka a sypkou hmotu, lehce zamíchala. Těsto přemístila na plech vyložený pečícím papírem, vložila do vyhřáté trouby na 190°C a pekla 20 minut. Mezím jsem našla jednu čokoládu Milenu, rozpustila s kouskem másla, přidala krapet rumu a zrovna upečený koláč cik cak rozpuštěnou Milenou polila, vůně veliká a naše zásoba ke kafíčku v mrazáku zrovna tak. Proč zásoba ke kafíčku v mrazáku? Copak to neznáte, upečete, voní to a vy si zrovna uvaříte kafíčko a pak někteří (já ne☺) chodí a krájí a ujídají a pak chodí a naříkají, že jsou tlustý na tři prsty ( já ☺ ne, kdepak ☺). Tak se pochutná maximálně na dvou kouscích a zbytek po vychlazení putuje do mrazáku.

Tak to máme my, pokud nepřijdou vnuci,nebo dcera, co se dá mrazíme a pak máme upečeno hned. Přeji všem pohodové dny.

" NE VŽDY SE ZADAŘÍ"

 

 Dlouho jsem se rozhodovala, zda vůbec mám zde psát o předoperačním vyšetřením, možná si řeknete snad časově je to náročně, čekala mě operace TEP - kolenní kloub. Termín mým panem doktorem určen, později potvrzen, nic se nezvrtlo, žádný covid, či chřipečka, tak už jen od praktické lékařky žádanky na  předoperační vyšetření - nástup na TEP 30. 1. 2023 ☺ Byl listopad 2022 a tak raději s předstihem šla jsem pokorně požádat o vypsání žádanek, že si hned objednám termíny vyšetření , které mají být staré tuším 14 dní. Praktická lékařka, mimochodem vždy empatická k pacientům "prý" je jiná k nepoznání a "ta" nová mladá co tam ordinuje "děs, běs" neslo se ke mě tichou poštou. I řekla jsem si, to zas někdo zveličuje, nepochodil a bla, bla ... Žádné bla, bla, byla to skutečnost, mladá krev na mou prosbu, že potřebuji žádanky na předoperační vyšetření vše smetla ze slovy, nejsem kancelářská síla, zajděte si na předoperační vyšetření bez žádanek. Já vám mohu změřit tlak, napsat léky, ale vypisovat žádanky to ne, ale všude je chtějí. Nemají na to v dnešní společnosti právo ...

Doslova, tak jak vyjadřuje výše má fotografie, zlý a nepřístupný výraz, doprovázený posměškem při pročítání požadavků potřebného vyšetření. Úšklebky naco vyšetření na AIC, jdete přece předoperačně darovat pro sebe krev. Jakou dáte, takovou dostanete a pokud máte AIC, pak to bude váš, zprávu o zdravotním stavu a způsobilosti k odběru krve pro odběrovou místnost tím pádem nepotřebujete. Zubní vyšetření tss, gynekologie, proboha ve vašem věku, ale já tam jednou ročně docházím preventivně a proč tam chodíte? Mě omývalo, ale nevzdávala jsem se, slzy na krajíčku dala jsem se ukecat, že léky napsat mě může i když, jsem je nepotřebovala. Změřila i tlak, byla povolnější a tím pádem si zapsala i mé výsledky z onko a urologie, které jsem nahlásila, zprávy vzala do ruky, ale hned je odložila, není přece úřednice, číst to nebude. Slzy mě tekly a tak se"ta" mladá uvolila a na mé naléhání napsala aspoň žádanku na ORL.  Přes to, že byl podmračený listopad, nasadila jsem si před odchodem ze sesterny sluneční brýle a ponechala bez komentáře hlavou vyděšené kývnutí sestry jako co je, co se děje?!?

Stále panovalo ponuro a neuklízeno v mém nitru jako u té mé oblíbené Žermanické přehrady v době pořízení fotografií (duben - květen 2023) - to už jsem byla po operaci, po lázních a stále smutek v duši nad přístupem praktických lékařek a následně internisty. Po nezdaru u "té" mladé mě týden trvalo, než jsem požádala telefonicky sestřičku o objednání ke své stávající praktické lékařce, ordinuje pouze pro pracující, zněla odpověď sestry. Přesto mě objednejte, nejsem spokojená s paní doktorkou, potřebuji napsat žádanky. Sestrou mě byl sdělen termín a já se konečně nadechla, že bude vše vyřešeno, omyl pokud si to myslíte stejně jako já. Žádné žádanky se nekonaly, mladá má pravdu, nejsou kancelářské síly, vypisovat nic nebude, samá ironie a s tím konstatováním ohledně AIC, to si vymýšlím a nakonec dejte sem ten papír na odběr krve, dám tam maximálně podpis a razítko ať to platí a mohou mít pro vás krev v zásobě. Má poznámka že je potřeba vyjádření lékaře, zda jsem schopna odběru v krevním centru po ongologickém léčení bylo zbytečná. V krevním centru se na mě dívali jako na zlý sen, vrátili mě zpět k praktické a ta mě napsala , že nejsem z lékařského hlediska schopna před operací poskytnout sobě potřebný odběr z důvodu slabosti po léčbě. ☻ Nakonec mě napsala žádanky, naštěstí jsem byla již předem všude objednaná a termín operace se blížil. Vyjasnilo se, odborná vyšetření proběhla bez komlikací, personál usměvavý

Zádrhel nastal až u internisty, známý od praktické, na otázku co paní doktorka, proč jsem volala jeho sestře, zda mě nemohou oni napsat žádanky? Po pravdě jsem řekla, že jsem byla zoufalá, po odmlce se na mě řítila lavina otázek, proč jdu zrovna na TEP do Opavy, proč ne u nás. Dokument internistovi s výsledkem a termínem operace z vyšetření na dané ortopedii nestačil, internista požadoval veškerou dokumentaci z ortopedie kde mě budou operovat. Pokud ji nedonesu nedá vyjádření k operaci a mám přibrat i výsledek z kolonoskopie a z endogrinologie. Pěkně si se mnou pohrál společně s praktickou lékařkou, naštěstí mám vše založené doma, taxík mě stál tam i zpět 300Kč, -, dovedla jsem si díky endokrinoložce zařídit i nové, nepotřebné, leč internistem požadované vyšetření následně. V ruce jsem měla prozatimní dokument obsahující, větu, není doloženo endokrinologické a kolonoskopické vyšetření. To se dokládá pouze u pacientů léčícími se na štítnou žlázu. Já se lečím s nadledvinkami, tak to bylo uvedeno na letáku předoperačního vyšetření. Po dvou dnech jsem obdržela od internisty požadované, od praktické rovněž s malým zádrhelem ☻, poukaz na požadované odběry napsala paní doktorka a podala jej do sesterny. Sestřička mě zrovna očkovala proti chřipce a následně zkontrolovala potřebnou dokumentaci k odběru, naštěstí přišla na chybně vystavenenou dokumentaci, byla vystavena na jiné příjmení ☻! Stačilo málo a já termín operace propásla, ještě nyní mě zní v uších lékařcino úlisné, nebojte se, vše dobře dopadne a  dotaz internisty, to vás to koleno tak bolí ? Konec dobrý, všechno dobré, nastal den "D"...

Jako pilné včelky se o nás pacienty postarali lékaři, sestřičky i ostatní personál v Opavské nemocnice ☺ Pak už jen doléčení v Rehabilitačním středisku lázně Darkov, ale o tom až někdy příště. Celou tu dobu pobytu mimo domov což bylo celkem šest týdnů jsem se dávala psychicky dohromady z těch nemilých zážitků u praktických lékařek a internisty, říkala jsem si, co budu dělat, půjdu jinam, ale kam? Lékařů málo a jsou jiní, jiní v dnešní době. Mimo jiné i muj vnuk měl obdobné potěšení s "tou" naší mladou praktickou lékařkou, tak týden po mě. Potřeboval potvrzení do školy, patří k nim již od 18 let, čili už čtyři roky, nedá žádné potvrzení, zajděte si k vaší školní lékařce. Nevím, co vnuk řekl, prý se rozčílil až se mu zatmělo před očima, nekřičel, jen zřejmě nevypadal dobře a reakce "té" lékařky? Změřím vám tlak, buďte v klidu, máte jej vysoký, já vám to potvrzení dám. No není to jednání hodno lékaře, ale co už ...

Nevím jak si vše vyřešil vnuk, zda přešel, nebo přejde k jinému lékaři, já se podle mého strážného anděla jménem Janička nemám čeho obávat. Už jsem zaevidována u jiného lékaře obvodního, který je také internistou, takže dva v jednom a pod jednou střechou, kousek od našeho bydliště. ☺ Tak jsem se ze všeho vypsala a po více jak půl roce o tom příšerném jednání mohu mluvit i psát bez slz v očích. Mějte všicni pohodové dny prožité ve zdraví.

Balkonové potěšění dám příště, nyní jen ochurnávka, vděčný Afrikán.

"SETKÁNÍ SE SIMONOU"

 Dnešní den se mě vryje hodně do paměti, postarali se o to dvě osoby a podotýkám, že  obě mile. Jednak a to v prvé řadě náš vnuk Jakub a pak paní Simona. Neznáte někdo blogerku Simonu? Hodilo by se zřejmě z mé strany konečně napsat, co mě dnes mile vyvedlo z rovnováhy ☺

Trocha napětí, což byla pravda, ale cestu do Dolních Vítkovic jsme zvládli ...

Spousta lidí, spousta hrdinů a kolem samé budovy a technika všech složek uvedených na plakátu.

V oblasti Dolních Vítkovic jsme nebyli poprvé, je tam na co se dívat, co objevovat. Svět techniky, kulturní pořady, strýček google poradí každému, pokud budete mít zájem.

Na "DEN S HRDINY" jsme byli pozváni vnukem Jakubem. Nebudu zastírat, že jsem se neprsila a zároveň nepřemýšlela o tom, co takové nastávající "hrdiny" čeká. Na každý pád slavnostní složení slibu a pak krutá realita všedních dnů. Dnešní doba není nikterak lehká a lidé jsou i v civilním životě mnohdy nevyzpatatelní, nebezpečí číhá ze všech stran, rozdílů nevyjímaje.

 

Vše bylo slavnostní, doprovodná hudba PČR s Olomouce výtečná, zrovna tak péče rodiny o mě. 

Došlo i na mé oblíbené posezení s rodinou u kafíčka ve vestibuli Gongu.  Už jsem se po více jak hodinovém stání potřebovala zregenerovat.

Loučili jsme se s dětmi, po ujití pár kroků, najednou slyším Marto a to byla paní Simona. Pro mě sympatická paní, ale neznámá! Kam ji zařadit běželo mě hlavou, nic mě nenapovědělo ani Řepiště, pak jsem se přiznala paní Simoně, že nevím, kam ji zařadit. Jsi přece Marta, jsem a hned dodala, na blogu Fukčarinka. Stále zmatek, paní Simoně přišla rodina, mě čekal manžel a záhada "kdo je Simona" stále trvá ☺ Nicméně i bez rozluštění, to bylo milé setkání, že mě někdo poznal, nebo, že mu někoho připomínám?

Ať je to tak, či tak, možná se dozvím více. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví